Miniaturní sklepní prostor sídlí v budově v Řeznické 17, která byla postavena ve 30. letech 20. století. Od 60. let tu bývaly studentské koleje a později hudební klub. Divadlo v pravém slova smyslu se tu etablovalo až v roce 1980. Původní dramaturgie byla zvláště v prvních sezónách otevřená nejrůznějším aktivitám. Neexistovalo nic, co by se dalo nazvat stálý repertoár, i když některé inscenace po několika reprízách v Řeznické zdomácněly. V počátcích zde vystupovaly například tehdy ještě neznámé soubory Pražské pětky, scénu hojně využívali pro své projekty posluchači DAMU a prostor byl otevřen též různým amatérským skupinám.
V tom byla pravděpodobně největší zásluha Řeznické - zkusit si dělat divadlo "po svém" tady mohl prakticky každý, kdo dokázal přesvědčit vedení klubu a dovést své jevištní "dílko" či "dílo" až před diváky.
— celý text
Miniaturní sklepní prostor sídlí v budově v Řeznické 17, která byla postavena ve 30. letech 20. století. Od 60. let tu bývaly studentské koleje a později hudební klub. Divadlo v pravém slova smyslu se tu etablovalo až v roce 1980. Původní dramaturgie byla zvláště v prvních sezónách otevřená nejrůznějším aktivitám. Neexistovalo nic, co by se dalo nazvat stálý repertoár, i když některé inscenace po několika reprízách v Řeznické zdomácněly. V počátcích zde vystupovaly například tehdy ještě neznámé soubory Pražské pětky, scénu hojně využívali pro své projekty posluchači DAMU a prostor byl otevřen též různým amatérským skupinám.
V tom byla pravděpodobně největší zásluha Řeznické - zkusit si dělat divadlo "po svém" tady mohl prakticky každý, kdo dokázal přesvědčit vedení klubu a dovést své jevištní "dílko" či "dílo" až před diváky.
Během vývoje dochází v divadle k postupné profesionalizaci. V 90. letech funguje jako jakási repertoárová stagiona se stálým okruhem herců. Většina inscenací vychází z koprodukce mezi uměleckými agenturami a divadlem. Poté jsou chápány jako domácí, tedy nazkoušené a "vyrobené" pro Řeznickou. V praxi to pro divadlo bez vlastního souboru znamená, že při tvorbě dramaturgického plánu oslovuje vedení divadla režiséry, kterým nabízí text, nebo opačně, tedy že režiséři či producenti nabízejí své projekty divadlu. V poslední době ale Řeznická přechází na poněkud odlišný model, opouští koprodukce a stává se sama jediným producentem.
Divadlem v Řeznické prošly stovky osobností. Někteří tu začínali, ať už jako amatéři nebo studenti uměleckých škol, jiní sem přinesli své vytoužené projekty. Někteří si chtěli jen tak pro radost zahrát. Dnes dává Řeznická prostor spíše hercům velkých divadel, kteří touží po těsnějším kontaktu s divákem.
Od poloviny devadesátých let se divadlo snaží o vytvoření jakési pevné dramaturgické linky. Uváděné inscenace vybírá v duchu svého motta: "Velké divadlo na malé scéně". A tak na současném repertoáru nacházíme především známé, dnes již povětšinou klasické tituly moderní dramatiky.
» sbalit text
