Delirický kabaret z Faerských ostrovů na způsob Toma Waitse zavřeného v podpalubí se čtyřiceti opilými námořníky Nestálý jak faerské počasí, bez špetky soucitu s posluchači přechází z rockového šansonu, do klezmeru, ruského tanga, Balkánu, africkým rytmům a nutí k divoké polce, stejně jako k přemítání kolik je potřeba vypít rumu k napsání tak hrůzostrašně znějících písní. Nezapomínejme ale, že na Faerských ostrovech zpívají středověké balady kvsedi, které jsou prý stejně tak děsivé jako cokoliv od Stephena Kinga.
Sledujete video ve vysoké kvalitě.
Někdo spočítal, že zpěvák, skladatel, herec a klavírista Dánjal Neystabø proplul sedmi oceány, ovšem zapomněl dodat, že toho na cestách prožil málem víc než Gulliver.
To jen tak pro informaci, až budete, a o tom nepochybujte, na koncertě nevěřícně poslouchat Dánjal, horké želízko skandinávské hudební scény.
Jako capart si Dánjal Neystabø vymýšlel vlastní zvukomalebnou řeč a vydával podivné zvuky, takže na přání babičky skončil u psychiatra: bez obav, ale očekávejte potíže, vydali nad vnoučkem verdikt. Pak se s ním trápili hodně let učitelé hudby: do Beethovenových a Bachových skladeb vkládal ty své ulétlé zvuky, až ho vyhodili ze školy. Založil rockovou kapelu, zlobit ale nepřestal. Rodina ho proto poslala do amerického Seattlu za tetou. Zamiloval si jazz, ale skončil v hledáčku FBI, která ho považovala za drogového dealera, což mělo bizarní příchuť: Dánjalova matka byla toho času ministryní sociálních věcí Faerských ostrovů; v současnosti šéfuje kultuře.
Vrátil se a přihlásil na jazzovou konzervatoř ve švédském Göteborgu. V Holandsku pak žil se čtyřmi bulharskými Romy a propadl ryčným balkánským dechovkám. Protože chtěl Východu přijít na kloub, přivedlo ho to za severní polární kruh, do ruského Murmansku. "Šílené místo, připadal jsem si tam jako ve filmu o Benjaminu Buttonovi," vyprávěl Dánjal, odplouvající zanedlouho raději do západoafrické Gambie, za tamními grioty, hudebními kronikáři docela jiného ražení než dosud poznal.
Po návratu domů napsal knihu (získal za ní prestižní literární ocenění), skládal hudbu k divadelním představením, ve kterých také hrál a natočil několik vlastních desek.
Nakonec z přetlaku inspirací založil kapelu Dánjal, v níž figuruje dredatý finský mandolínista Kim Nyberg, korpulentní showmanská švédská klarinetistka Annika Jessen, absolventka operního zpěvu Sidse Holte Østergaard a rockový kytarista s rytmikou. Dánjal Neystabø od klavíru emotivně, až bolestínským hlasem zpívá a do krásně melanchonických skladeb se noří celým tělem.
Když Dánjal vydali album The Palace (nominované na dánskou hudební cenu) novináři nad neuhlazeným kabaretem nepostrádajícím sarkastický humor nešetřili chválou, někteří pak jeho excentrické vyznění pochopili po svém: „Takhle by mohl znít Leonard Cohen doprovázený Gogol Bordello v Babylonské věži."
Na veletrhu WOMEX Dánjal doslova uhranuli i skladbami z nové desky The Bubble, o něco klidnější, zato drásavější než ta předchozí.
U podobných cestovatelských mixů máte nezřídka pocit autorské beznaděje, splácanosti, Dánjal něco takového ale nepřipouštějí. Věříte jim.
